Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Můžeme se přít o to, zdali se tento "datadisk" má prodávat za cenovku plné hry, ale nedá se diskutovat o tom, zdali je to dobrá nebo špatná hra. Je dobrá. Bez debat. Od vizuálu přes příběh až po soundtrack, který mi teď burácí v uších. Všechno je to super a já jsem hrozně rád, že to vzniklo. Opět jsem se mohl vrátit do New Yorku, ve kterém jsem nikdy fyzicky nebyl, ale už se tu vyznám. Už vím, kde je Lincolnovo centrum, Flatiron building nebo Radio City music hall a jak se tam dostat. Rozhlížel jsem se ze špičky ikonické Empire state building, z kopule budovy kolumbijské univerzity i věží katedrály Svatého Patrika. Hned na začátku jsem zachránil hromadu lidí z rozpadajícího se Brooklyn bridge. Mnohokrát jsem byl v Central Parku, u Times square i u Rockefellerova centra. Až jednou budu v New Yorku, tak se tam díky téhle hře neztratím. Město je tu zpracováno naprosto fenomenálně. Ale co dál?
Dál je tu příběh. Miles Morales byl vedlejší postavou už v titulní hře a vyskytoval se sporadicky i v navazujících DLC. Tentokráte je hlavní postavou. Peter Parker si ho vzal pod svá křídla a v rámci New Yorku fungují spolu. Všichni ví, že jsou tu dva Spider-mani a Miles je "ten druhý". Tím prvním se stává ve chvíli, kdy Peter musí odcestovat z New Yorku. U Milese sílí nejistota, zdali to všechno zvládne. Vždy byl vedle Petera na vedlejší koleji. Nemá úplně dobrou pověst a občas věci zvorá. A ne občas, vlastně celkem často. Navíc se po smrti jeho otce rodina přestěhovala do Harlemu a jeho mamka kandiduje v lokálních volbách. A jsou Vánoce! Těch věcí se sešlo moc. Příběh to tu všechno pohání, tak nebudu prozrazovat více. Snad jen to, že odpovídá tomu, že Miles je Spider-man "junior" a stojí za to.
Trochu jsem se obával, že vylepšení v rámci tvorby postavy nebude mnoho. Díky tomu, že Miles v sobě objeví dvě nové schopnosti, se může celkem významně (ale nemusí, pokud nechcete) změnit i bojový systém. Tou první schopností je bioelektřina a tou druhou neviditelnost. Tu můžete mít na omezenou dobu. Pokud budete chtít zneviditelnění využívat, poměrně výrazně to rozšíří možnosti při boji. Stejně tak jsou přidána další vylepšení, která výrazně usnadňují boj. Například možnost vyvolávat spolubojovníky nebo klást pasti. Bojový systém je tak o poznání variabilnější a zábavnější, než v původní hře.
Krom hlavní dějové linky tu jsou i vedlejšáky, které nemusíte plnit, ale vyplatí se do nich jít, neboť vás většinou odmění. V tomto ohledu tu máme celkem klasické hledání "truhel", ve kterých jsou technické díly, jež slouží dovývoji vybavení. Tvůrci si pro nás připravili například i celkem zajímavou zvukovou hru, ve které Miles hledá samply pro skládání hudby. Novinkou je i aplikace "Dobrý soused Spider-man", která vám usnadňuje hledání vedlejších aktivit, pokud nechcete spoléhat jen na náhodu.
Po grafické stránce to nemá chybu. Město je živé a jsou tu i detaily, jako například to, že spidermanský oblek od Petera Parkera je Milesovi trochu velký a různé čtvrti mají různé etnické složení. Je možné si postupem času odemknout i další oděvy, na které lze roubovat další schopnosti. Mezi nimi je například i komiksový dres z filmu Spider-man: paralelní světy, který má i stejný typ animace. Mimochodem je vidět, že Miles Morales i jinak běhá a jinak se houpe na sítích, než Peter Parker. Rozuměj, mnohem méně koordinovaně. Navíc je tu možnost při pohybu dělat i různé parkour frajeřinky jako salta apod.
A nevýhody? Asi délka. Hru jsem obrátil za víkend, a to jsem byl skoro celou sobotu na kámošově svatbě. Je teda fakt, že jsem to nehrál na úplně netěžší obtížnost. Navíc mám v soubojovém systému potřebný skill, protože hlavní hru (včetně poměrně dost herně tuhých DLC) jsem dohrál nedávno. Rozhodně bych si ještě nějaké to rozšíření nechal líbit, protože zasněžený New York tu fakt stojí za to. Při rozbřesku, v noci i za sněhové bouře.
Trochu krátké, ale po všech stránkách strhující a vypiplané dobrodružství, které výrazně rozšiřuje i bojový systém původního Spider-mana.
8,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Developer(s): Insomniac Games Publisher(s): Sony Interactive Entertainment Director(s): Brian Horton, Bryan Intihar, Marcus Smith, Ryan Smith Producer(s): Peter Rosas, Tom Tao, Michael Francisco Designer(s): Cameron Christian Programmer(s): Joel Bartley, Ross McIntosh, Doug Sheahan Artist(s): Jacinda Chew Writer(s): Ben Arfmann, Mary Kenney, Jon Paquette Composer(s): John Paesano Series Marvel's Spider-Man
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.